Červené růže pro tebe, lásko, mám
a k nim ti prstýnek lásky já dám,
protože tebe v srdci mám stále,
dnes, zítra i dále.

Do krabičky vložený,
k němu zamilovaný verš složený,
že tě miluji stále,
dnes, zítra a pořád dále.

Mám své cíle,
prožít s tebou, princezničko, krásné chvíle,
srdce mé proto buší,
s tebou bude šťastné, to tuší.

Mé srdce buší BUCH! BUCH!
Poslouchej, lásko, to byl ale velký ruch,
mé srdce je smutné,
uzdravit ho bude nejspíše nutné.

Tvůj krásný hlas,
který bude znít brzy zas,
těším se, až přijde ten den,
že šťastný budu zase jen.

Oči máš jak modré tůně
a mé srdce přitom stůně,
že s tebou nemůže být
a za tebou konečně jít.

Vedle tebe sedět
a při tom do tvých krásných očích hledět,
jaký je tento svět,
rozkvetlas v krásný květ.

Zamilované řádky ti chci psát
a tajně do tvého srdce je dát,
že mám v srdci jen tebe,
tu nejkrásnější, jak letní nebe.

Ty jsi můj osud,
který jsem si přiznal dosud,
že chci slyšet stále tvůj hlas,
který tu mezi námi bude zas.

Jak ti to najevo mám dát,
že tvou oporou se chci stát,
proto ti verše skládám
a tajně do tvého srdce je vkládám.

Srdce mé tuší,
proto tak rychle buší,
že osudný čas přichází
a štěstí v něm tak nachází.

Musím se já ptát,
co se může stát,
když tvé srdce pláče,
proč tak smutně skáče?

Neboj, lásko, ten čas přijde
a už to konečně vyjde,
že budeš znovu písně své skládat
a do našich srdcí je tak vkládat.