Čekání

Čekáš, kdy slunce se nad tebou usměje
a kdy stáhne se mrak, co tisíc slz denně proleje.
Čekáš, kdy konečně vysloví ta dvě slova,
a kdy tě pod ochranu svou schová.
Čekáš a dále doufáš v zázrak,
že uvidíš od něho aspoň lásky náznak.
Už teď ale víš, že toho se nedočkáš,
prostě vstaneš, odejdeš, už na něj nepočkáš.
Víš, že navždy si k němu zavíráš bránu,
on však zasadil ti tvrdou ránu.
Navždycky zapomeň a nedej před ním znát,
že on je ten, kvůli kterému přestala ses smát...