Čekání na smilování

Každý večer do tmy dlouze koukám,
známou melodii si dokola tiše broukám.
Zanese mě ve snech o měsíc zpět,
v tu chvíli se přestane otáčet svět.
Před sebou vidím stále tutéž tvář.
Nepopírám to,
ač jsem dobrý lhář.
Nesmím ji vidět...
stýská se mi hrozně moc.
A tak jak na smilování čekám na každou další noc.
Pak opět se mi o ní bude zdát...
O to však bude těžší jí zase sbohem dát!
A tak až se ráno probudím...
začnu přemýšlet, kdo lásku mou mi dnes nahradí!