Uběhlo již bezmála čtyřicet let,
a ten čas se nedá vrátit zpět.
Mnoho krásného mi život prožít dal,
na co bych ve stáří vzpomínal.
Ale to nejkrásnější, to mi vzal.
Vzal mi tebe a možnost s tebou být,
však lásku k tobě já nenechal si vzít.
Po celý ten čas ji v srdci ukrýval,
na tebe myslel, často vzpomínal.
Čas se snažil tu lásku oslabit,
dělal vše, abych zapomněl a přestal snít.
Ale ani čas nemá tak velkou moc,
a mně jsi se zdála každičkou noc.
Za to vše se na mě čas podepsal,
za každý rok bez tebe mi jednu vrásku dal.
Snad doufal, že až budu starý kmet,
že dám mu šanci, na tebe zapomnět.
To se ale zmýlil a pěkně splet,
má láska přežila těch čtyřicet let.
V zrcadle teď své vrásky počítám,
čím víc jich je, tím víc na tebe myslím a rád tě mám.
Nemám to času za zlé, nic mu nevyčítám, ani si nestěžuji,
odměnou mi je láska má a to, jak moc tě miluji.