Člověk myslel, že tě zná,
že ti může věřit.

Ale ve skutečnosti
tě vůbec neznám.

Jen si se mnou hraješ
a dělá ti dobře
zapálit ten plamen mezi námi,
pokaždé, co se na sebe podíváme.

Možná je těžké být spolu,
když to okolí nepřeje.

Ale ještě těžší je být přáteli,
když už ti nedokážu ani věřit.

Co z toho všeho byla pravda a co lež?
Co je ještě mezi námi a co už ne?

Je těžké tě přesto nemilovat,
když touha je silnější
a mé srdce, i když je zlomené,
stále něco k tobě cítí.

Snažím se myslet rozumem,
a znecitlivět své srdce.

Ale v hloubi duši tě stále chci,
i když se za to nenávidím.

Ale jednoho dne se ti to všechno vrátí,
a uvědomíš si, koho jsi ztratila.

Protože život je o něčem jiném,
než jsi dělala ty.

Schovávala jsi se za něco,
aby jsi se všem těm pocitům ubránila.
a proto to byla všechno jen lež.

Život je o tom víc dávat než brát,
a to si uvědomíš, až bude pozdě...

Byla tohle všechno jen lež?
Nebo tvoje srdce mě stále chce?
Na tom už asi nesejde...