Verše
 
Kategorie
Jsem snad i tam, kde Slunce nesvítí a hvězdy nezáří.
I když žití mile se zrovna netváří.
Snažím se přijmouti skutečnost bez Světla,
však Vřelost mi nedovolí, bych zcela odkvetla.

Nastal čas uzavříti opět svoji duši,
i přesto, žes, Sestřičko,
nikdy nebyla z těch, kdo byli ke mně hluší.

Se slzami v srdci já vzdaluji se před Tebou,
tak jako i Ty přede mnou
ten důvod ukryla jsi
a třeba stanu se pohaslou lucernou,
plná nedosvitků.

Však jen Ty, budeš-li přát si,
vše opět se rozjasní, jen srdce, když se otevřou...
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 3. 1. 2020 - 7:11

Délka: 512 znaků

Posláno: 1x

Známka: 2,00 od 1 člověka

Přidal: TVOŘILKA LENKA CITLIVĚNKA

Autor: © VŘELOST

ID: 1387179

Verš: různý

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info