Bolestných srdcí uzavření

Jsem snad i tam, kde Slunce nesvítí a hvězdy nezáří.
I když žití mile se zrovna netváří.
Snažím se přijmouti skutečnost bez Světla,
však Vřelost mi nedovolí, bych zcela odkvetla.

Nastal čas uzavříti opět svoji duši,
i přesto, žes, Sestřičko,
nikdy nebyla z těch, kdo byli ke mně hluší.

Se slzami v srdci já vzdaluji se před Tebou,
tak jako i Ty přede mnou
ten důvod ukryla jsi
a třeba stanu se pohaslou lucernou,
plná nedosvitků.

Však jen Ty, budeš-li přát si,
vše opět se rozjasní, jen srdce, když se otevřou...