Pět let já jsem v Brně študýroval,
mnoho panen ani nemiloval,
v menze jsem já jídával,
kuchařky tam vídával.

Mladé slečny byly hezké dosti,
bez úsměvu, ba i bez radosti,
kladly na pult talíře
jak krmení pro zvíře.

Já se šatstvem příliš nehonosil,
pět let vytahaný svetr nosil,
botičky vyšlapané,
kalhoty ošoupané.

Tenhle mundúr nebyl tuze skvělý,
od hlavy až k patě býval celý
jen béžový velice,
jako velbloud v Africe.

Takovéhle tuze chudé zjevy
neoslní vůbec žádné děvy,
každá chce se posmívat,
nechce hocha milovat.

Zaslechl jsem mluvit jednu dívku,
použila mou starou přezdívku:
Hele, je tu zase on,
tenhle náš Béžovej Džon.