Beru tvé ruce do svých dlaní

Beru tvé ruce do svých dlaní,
prsty se lehce propletou,
nevnímám stříbro na své skráni,
zas bláhovým jsem poetou,

co možná ještě trochu rdí se,
z rukávu sype vyznání,
za lásku pozdní nestydí se,
srdce bláznivě vyzvání!

Vždyť co by za ni mnozí dali,
přec pro ně není k dostání
a k nám tu přispěchala z dáli,
ústa má k tvým se naklání

a život pohádkou být zdá se,
ač nemám zámek zlacený,
člověk až touhou zalyká se,
nelká víc pro sny ztracený...