Beránek, co pase se,
na lučině při lese,
bečí krásou, bečí strachem,
že vlkem bude brzy spasen,
schoval se tedy za pařez,
a vlk si nenápadně vlez,
na mýtinku za hluboký les,
beránek však hloupý není,
slyší ukrutné hřmění,
to nejsou hromy, ani blesky,
ale vyhladovělí vlčci,
že hodí se jim beránek,
na posvícení u schránek,
beránek jim nenaletí,
a svolá velkou kupu dětí,
děti vlky zaženou,
a vlci beránka nesežerou,
beránek, jen kdyby mohl, poděkuje dětem vřelým lidským hlasem,
ale to on neumí, a proto jim jen zabečí upřímným bečením a dá si závod s časem,
aby doma byl dřív než vlci, kteří vydají se na lov zase.