Jednou jsem vám vytáh z vody tonoucího emíra,
všichni kolem mysleli si, že ten emír umírá,
přehnul jsem ho přes koleno, voda z něho tekla ven,
za to mi pak emír slíbil jednu z jeho mnoha žen.

Půjdem spolu do harému, kde prý jich má padesát,
při pohledu na ně může moje srdce zaplesat,
mám si vybrat podle vkusu, jež by se mi líbila,
valím oči, ten emír snad dělá ze mne deb...

Vypadaly všechny stejně, jak plechovky okurek,
jak mám volit, když jsou všechny zahalené do burek,
v tom harému připadám si jako velbloud na poušti,
vybírati mám prý HMATEM, to prý se tu připouští!