Miluji, když podzim malířskou paletou
vybarví stromům jejich listí.
Ten lehký tah štětcem, jak tečku za větou,
rozmarný malíř svým uměním jistí.

A květena teple zbarvená
odráží třpyt s kontrastem nebe.
Já pod oblohou - tou krásou zmámená,
vnímám ten zázrak, až z toho mě zebe.

Ta duha, jež vetkla se do korun stromů,
utkaných se třpytem měsíčního svitu,
snoubící se stíny na cestě domů,
jež odráží se do oken přilehlých bytů...

A červeň, s nádechem rubínů,
mísí se s ohnivě rudou září.
Tu paletu roztodivných odstínů,
nabízí podzim se svou tajuplnou tváří.