Verše
 
Kategorie
Jsem ještě příliš mladý,
ale můj život začíná nabírat grády.

Kouřím svou první cigaretu,
a bouřím se proti celému světu,
je mně sedmnáct a o měsíc víc,
ale o lásce, a o životě nevím ještě nic.

Odejdu do přírody na chvíli,
tam se mně tuze zalíbí.

Sedím v trávě,
kolem přechází dívka právě.

Hej, dívko, dej mně polibek první, do života,
udělá to, a hlava se mně z toho zamotá.

A tak spolu chodíme,
mnohé se o sobě dozvíme.

Tahle první láska trvá ale krátce,
a tak rozešli jsme se hladce.

Ale přece jen, chvíli zlomené srdce, vyprahlá ústa,
chvíli smutek, duše pustá,
ale život jde dál, musí se za tím udělat čára tlustá.

Pak na vojně mě dali celkem na dobrou rotu,
chodili jsme na výpomoc, jako druhá směna v kovošrotu.

Po vojně pozvolna na pivo s kámoši chodím,
v běžných problémech doby se brodím.

Po pár měsících od kámošů jsem se odpojil,
do hazardu se zapojil.

Třeba budu vyhrávat peněz více,
to vždy rozzáří se moje líce.

No uvidíme, vrhám se na to,
snad z těch strojů získám víc než zlato.

Ale ouha, barové barevné židličky,
života lehkého vábničky,
nejsou těmi pravými života sluníčky.

Ale vida, ani automaty hrací,
nejsou tou správnou prací,
na nich jen a jen, člověk ztrácí.

Ztrácí sebekontrolu, peníze a čest,
kdo tady má tedy odpovědnost nést?

Na automatech ztrácí člověk nejen čest,
ale automaty hrací,
jsou stroje, které peníze určitě nevrací,
na člověka je to jedna velká lest.

To je smůla, člověk na automatech jede nadoraz,
a na závěr ho čeká, pořádný podraz.

Nevyhraje vůbec nic totiž,
jen víc se prohlubuje, se zadlužením potíž.

Tak s tímhle končím, to si nemohu dovolit,
automaty mě můžou o všechny peníze oholit.

A tak jsem do normálního života skočil,
že jsem s pivem i automaty skončil.

Jsem už rozhodnutý ukončit tento životní hnus,
a začít svého života lepší kus.

Absence alkoholu i automatů dobře mně dělá,
jen tak je zdravá moje osobnost celá,
takhle to moje duše, už v hospodách, podvědomě chtěla.

Bez těchto zničujících závislostí je mi lépe,
na lepší život moje srdce klepe,
tomu věřím naplno, přímo slepě.

Odhodím i svou poslední cigaretu,
a nazuji závodní tretru.

Takhle to opravdu dál nejde,
musím trénovat naplno, co se do mě vejde.

To říká moje myšlení, můj optimismus,
musím ale začít od píky, takže zatím lehký klus.

Později si větší dávky přidám,
dosažené časy, pečlivě hlídám.

Po půlroce tréninku stopky se nemýlí,
stále lepší časy docílí.

Trénuji a naplno běhám,
po trénincích, unaven si lehám.

Ale běhání mě baví,
jsem zdravý, už nemám opilecké stavy.

Ještě že jsem se na sport dal,
čas věnovaný tomu, určitě za to stál,
ještě že automatů, cigaret a piva, jsem se vzdal.

Ještě že jsem se takto do života vrátil,
cigarety a automat, by mně jej určitě zkrátil.

Jsem už rychlý hodně, dost,
abych neběhal jen pro radost.

Začnu co nejdříve závodit,
abych běžcům mohl vévodit.

Začínám lehkou krátkou stovkou,
vyhrávám rychlostí téměř krotkou.

Pak vítězství přicházejí dál,
na cílové pásce, vždy jsem se smál.

Běhám krátké i dlouhé tratě,
hlavně neskončit ve velké ztrátě.

Už startuji na mistrovství Evropy,
to už je úspěch, to moje okolí pochopí.

Zbývá ještě na olympiádě start,
trénuji víc, abych na dráze měl větší kvalt.

Blízko je olympiáda, přede dveřmi už,
budu tam bojovat, jako statečný muž.

Olympijský ovál, startovní bloky,
do cíle dobíhám první, mílovými kroky.

Zlatá medaile se leskne na propoceném triku,
teď budu vyhrávat pořád, bude to patřit k mému zvyku.

Jsem favorit, který všechny porazí,
domů s medailí, vždy dorazí.

Začal cestou trnitou můj životní příběh,
teď pro zlato na olympiádě jsem si doběh.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Sport

» Různé

Přidáno: 3. 9. 2015 - 2:20

Délka: 3551 znaků

Posláno: 34x

Známka: 2,66 od 41 lidí

Autor: © Čača

ID: 824405

Verš: sdružený AABB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info