Ranní růže

Tenhle květ ještě v rose ranní,
dal jsi mi po probuzení.
Když slunce rozsvicelo oblohu,
řekls mi: „Více už Tě milovat nemohu,
i kdybych sám chtěl.”

Na tu chvíli jsi už asi zapomněl,
když jsi mě miloval,
když jsi mi rozuměl.

Tyhle chvíle jsou už pryč,
tak rychle,
jak práskne bič.

Zas je ráno s rozsvícenou oblohou,
avšak naše pohledy se již setkat nemohou.