Ach...
Ty ruce blahem hřejivé
a v nich planoucí duše má,
to ticho žárem Lásky tesklivé,
trápí mne den za dnem,
jsouce nablízku
MI SKUTEČNOSTÍ, SNEM...

noc za nocí.

Jak toužím po Vás, Ctěný,
nelze slovy vyjádřiti,
co mé srdce k Tvé Lásce cítí.

Ó, muži krásný, ztepilý!
Mé city mi Tě zjevily!

Jak jsi krásný, Milý můj,
mou Lásku střež, jak drahokam
a v srdci tklivém opatruj
city mé, jež projevit Ti znám...

Jak oceán zní píseň má
Láskou věrnou protkaná,
toužívám o ní říct Ti
mnohem víc než dřív,
mé urozené kvítí,
Ach, budiž mě žádostiv!

Touha ve mně tvoří obrazce prodchnuté tajemstvím cítění,
má Lásko, můj Živote,
můj muži vysněný!

Všude tam, kde čítám o Lásce básnění,
zřím siluetu anděla Lásky, jsoucího spříznění,
jako by náhle při nás dvou stál
a Lásku naši zcela rozdmýchal...

Jako by polibkem bytosti opět utkvěls ve mně
a já cítím se býti Citem zmámená, tak milovaně...!

Aach!...
Ach!
... Muži krásný! Ztepilý!
Mé city mi Tě zjevily.

Toužím se rozdýchat vším v Tobě,
bych aspoň jednou mohla míti
tak přeutkvělé vše Tvé v sobě,
tak doufám, že aspoň jedinkrát
se naše těla prodchnou
a roztoužení že je vznítí...

Vím, že za půl roku ani od svatebního dne,
nedokázal jsi prodchnouti mne zcela.
Avšak blízkost Tvé duše krásné, toužící,

představy roztoužené ve mně vždy vytvářela a tvoří
a mé tělo i duše hoří
a nezanechám Tě proto jen,
že doposud nezažila jsem,
co znamená,
když muž je zcela odevzdán a tkvící,
Lásce, jíž se oddal,
té své lvici.

Snažíš se stále a projevuješ mi Lásku
a já zřím Tě v každém o Lásce rozprávění,
v každém slůvku i obrázku
a výhled můj již nikdo víckrát nepromění!!

Vím, že jsi starší ode mne třicet let,
a proto, třebaže toužíš,
nám nemůžeš tolik vyhovět.
Co však na Tobě je zvláštní:
I tak odevzdáváš se mi s vášní,
třebaže není zasazen
ubohý kvítek, jenž prošel životem si své.

Já však věřím, že nejsou to jen zbytky, co mi dáváš,
a že upřímně mě se odevzdáváš.
Možná jiná zanechala by Tě zcela,
však věz, jsem kost z Tvých kostí,
tělo Tvého těla.

Protož všechna Inspirace Lásky,
budiž nám posilou v naší Lásce!

Naše milování výhodu krásnou má,
i přesto vše předčilo hloubkou milování světa,
upřímná Láska v nich je ukrytá,
a protož náš věrnosti vztah vzkvétá!
Navěky a navždy.
Ach.

(Věnováno mému muži Petrovi.)