A tak dokud žiješ,
dokud mně tu jsi,
znovu a znovu Láskou
k Tobě ožiji,
na zastávce Láska
tu před nádražím stál jsi,
na zastávce Láska
Ty k sobě blíž mne zvals.

Ty zvals mne k sobě blíž,
já udala vpřed krok,
jak dál to bylo, víš,
Tys rozběhl se ke mně,
já letěla Ti vstříc,
z Tvých očí planul žár,
žár Lásky, také kříž,
kříž s Tebou nést, je dar!

A tak ještě kvetu,
dovolil to čas,
vděč Lásky za to Létu,
které žije v nás,
však nežilo-li by stále,
já nebudu žít dál,
já jata Tebou žiji Tě,
věk šťasten, že Tě znal.

Stále pro Tě kvetu,
rozkvet jsi mne sám,
přikaž Písni, Světu,
žít, by neustal,
poruč krásy věku,
žít stále, kéž by chtěl,
by srdce Tvého
v mém srdci
žít věčný smysl tkvěl!

Přes koleje žití,
na zastávku Láska,
na nádraží Snění,
duše Duši čeká,
však odejdeš-li z žití,
rozběhnu se vstříc
k těm kolejím jíti
a zhasne plamen svíc!