Ušlechtěn strom Prozření,
do výše rozvětven
a holubice kroužící krášlena předtuchou.

Zvědavě krouží sem a tam
a začne píseň pěti,
vždyť někdo tu píseň začít má,
když předtuchou voní svět...

Tu opřel se do ní vánek jarních snů i bdělostí,
vyzpíval předtuchu bez otázek,
zda je slyšeti.

A hvězdy radostí by se málem na kraj ten sypaly,
předtuchou Lásky svět byl krášlen,
tak byly zvědavy...

Tu strom, jenž šlechtěn víc než pro krásu,
radost pocítil,
vždyť, rozvětven, zas dostal úkol,
jenž k předtuše byl cíl.

Tu předtuchu Lásky věčné má jistě každý z nás.
Tak hleďme, hleďme, býti bdělí,
by nikdo nepropás
ten vzácný čas, jenž je před námi,
k němuž se schyluje,
otevřme svých srdcí schrány,
dokud šance je.