Jednou, když mi bylo vážně smutno,
zahlédla jsem kdesi jen tak napsaných pár řádků:
„Pokud Ti na něčem v životě opravdu strašně moc záleží,
ale máš pocit, že o to postupem času stejně přicházíš,
zkus to nejdřív ztratit úplně,
buď se to k Tobě vrátí a potom to bude Tvoje napořád,
nebo Ti to ve skutečnosti nikdy nepatřilo.”

Nevím, kdo psal těch pár vět,
vím jen, že pravdu měl,
když je někdo Tvůj celý svět,
ale on by se bez Tebe obešel,
pak je vážně lepší ztratit jej,
možná se k Tobě vrátí
a pak už s Tebou bude napořád,
ale když ne, tak stejně nezoufej,
život každého snad má svůj řád
a snad je všechno tak, jak má být,
a proto, když je někdo Tvůj svět, ale nemá Tě rád,
je lepší ho nechat jít.
Vždyť není na světě lidí jenom pár,
co já jich jenom znám ve svém okolí,
láska je hrozně hezkej, ale vzácnej dar,
kterej Ti prostě nemůže dát kdokoliv.