Chtěla bych tě znát až do morku kosti
a necítit k tobě vůbec žádné zlosti.
Vím, nikdy nebudu o tobě vědět vše,
ale tohle je lepší než půlnoční mše.
Nikdy nic o tobě vědět nebudu,
je v tobě prázdno jak v sudu.
Řekni mi všechno, co o sobě víš,
ke mně dolů se prosím sniž!
Nejsem sice vysoká jako ty,
ale kvůli tobě budu nosit děravý boty.
Ne jenom boty,
ale i kalhoty.

Nezáleží na tom, co mám,
ale na tom, co komu dám.
Chtěla bych tě na Měsíc vzít,
jenom život nedá se pít.
Snědla bych celý talíř života,
celý můj život je potopa.
Topím se ve všech mých zklamáních,
to, co mě dokáže vyléčit, je zpívání.
Zpívej teď se mnou jednu píseň!
Nebo slož se mnou kratičkou báseň!
Napiš mi, jak moc mě máš rád!
Přestaň už konečně lhát a nauč se smát.
Směj se se mnou a buď šťastný,
já si dám pozor na vlasy mastný.

Tak už se směj a nebuď smutný,
neboj, já vím, že nejsi nedobytný.
Nikdy neztratíš u mě naději,
já se z toho snad pomněji.
Už nevím, jak ti mám říct, že tě mám ráda,
NECHCI tě mít jenom za kamaráda.
Tak už mi řekni, co ke mně cítíš,
proč to v sobě pořád škrtíš?
Došlo k tomu, píšeš, MILUJI TĚ
a já při tom sleduji tě.
Co ti na to říci mám?
Prostě buď se mnou sám!