Nebe je krásný, modrý, bez mraků,
já se s Tebou procházím,
vypadáme jak pár tuláků,
kterým vůbec nic neschází.

Slunce svítí, já mám chuť se smát,
kytky jsou všude v okolí,
je krásný vnímat, že Tě má někdo rád,
ať už je to kdokoliv.

To všechno patří, zdá se, jen nám,
těm tulákům bláznivým,
hrozně šťastná jsem, že Tě vedle sebe mám
aspoň ve snu, to já totiž sama zase jen tak sním.

Sama se tiše, smutně procházím,
chci jen dál takhle snít,
ve snech krásných nic mi neschází,
jenže ve snu nejde celej život žít.

Slunce svítí, já ho nevnímám,
mám pocit, že bez Tebe
nejsem nic a že to jenom Ty sám
jsi mý slunce i nebe.

To všechno patří, zdá se, jen nám,
slyším kdesi hlasy znít,
když se tím směrem podívám,
mám pocit, že spím
a že teď musím zase jenom snít.

Tohle přece není jeden pár,
co by si šeptal slůvka líbezný,
kolem mě si jenom děti hraj,
kluci s auty a z holek se stávaj princezny.

Dál slyším ze své blízkosti
další hlasy veselé,
zjišťuju ke své velké radosti,
že to jdou mí přátelé.

Slunce svítí, zas mám chuť se smát,
kytky jsou všude v okolí,
je krásný vnímat, že Tě má někdo rád,
ať už je to KDOKOLIV.

To slunce svítí všem lidem na zemi,
ať jsou smutní, či veselí,
ať už s láskou svou nebo sami tu jsou,
ať jsou drzí, či nesmělí.

Chtěla bych teď jenom pár slov přát,
všem lidem ve svém okolí,
ať pořád cítí, že je má někdo rád,
ať už je to kdokoliv.