Osud nás rozdělil a je navždy konec,
naší lásce šťastné zazvonil zvonec.
Naše společné chvíle jsou pryč,
nevrátí je zpět už nic.

Chtěl bych je zpět vrátit, nejde to,
to se lehko řekne, neboj se, přejde to.
Kéž by to pravda byla,
tak by se mnou má milá ještě žila.

Osud mi tě ale navždy, lásko, vzal,
mně tím velkou ránu do srdce tak dal.
Po nocích brečím, jak malý kluk,
co mu je vše, kromě tebe fuk.

Proč se to zrovna muselo teď stát
a naší lásce krásné tím tak stopku navždy dát?
Ta rána mě tolik v srdci bolí,
proč zrovna takto osud volí?

Miloval jsem tě, ty to víš,
věřím, že mému srdci jsi blíž.
Srdce mé je každým dnem smutné a smutné,
uzdravit ho, myslím bude nutné.

Kde jsou ty naše romantické chvíle,
od kterých nás dělí dlouhá míle?
Sen krásný se mi o tobě vždy zdá,
kde jsi, má milovaná, mé srdce se ptá?

V noci se smutně dívám na nebe,
při tom myslím já na tebe.
Seshora se na mě, lásko, díváš,
krásné vzpomínky společné při tom ty míváš.

Osude krutý, neber mi o ní sen,
chtěl bych si ho nechat zdát, ještě chvilku jen.
Nechci, aby skončil ten sen,
a pokračoval by stále jen.

Miluji tě velmi moc,
až z toho brečím já celou noc.
Přemýšlím, jak z toho všeho ven,
když se kvůli ní musím trápit stále jen.

Vyrovnat se s tím nejde lehce,
utěšit mé srdce jde těžce.
Chce tomu dát lepší čas,
věřím, že nadejde brzy zas.

Měl bych jít tímto životem dál,
za tou, o kterou bych já stál.
Před sebou vidím starý most,
na konci na mě čeká možná má vysněná kost.

Kam asi most přesně vede
a zda mě na správnou stopu svede?
To zjistím, až po něm přejdu
a do srdce jiné tak tím vejdu.

Most je moc vratký,
čas přejít přes něj je však krátký.
Musím přes něj rychle přeběhnout
a pro srdce své milé si tak doběhnout.

Čas rychle napřed běží,
zastavit ho půjde stěží.
Zbyl mi o tobě, lásko má, jen krásný sen,
chci, aby pokračoval stále jen.

V srdci mém tě stále nosím,
ty krutý osude, lásku mou mi vrať prosím.
Čas zpět se vrátit nedá,
avšak srdce mé spřízněnou svou duši hledá.

Ty krutý osude, rychle se ztrať
a to, co jsi mi vzal, mi rychle vrať.
Chci do očí mé lásky hledět,
kdykoliv, když u ní budu já sedět.