Řetízku třpytivý s drobnými srdíčky,
překrásná hudba v mém nitru zní.
Jsi darem nejbližší, mé vlastní sestřičky,
a proto střežíš to, co září v ní.

S tebou je spjata tak převzácná vzpomínka,
již do tě vložila má sestřička milá,
jsi křehounkou cenností jejího tatínka,
patnáct let předlouhých tě s vřelostí nosila.

Vnitřní krása její, převeliká síla
v každém z tvých srdíček hýčká lásku věčnou.
V tak drobném řetízku se láska usadila,
jejíž stopy stálé jsou a nikdy nezašednou...

Jsi darem mé sestřičky a tak jako ona kdysi,
nosím tě, s pohledem šťastným na své ruce
a tak jako hřejilka svou krásu do tě znala vkládat,
podobně já vkládám, čím oplývá mé srdce.

Půvabný řetízku, často si vzpomenu
na vše, co duchem až dodnes poutá nás.
Již nikdy v beznaděj, v poušť úzkosti neshlédnu,
vždyť vřelosti hřejilky svět v tobě nevyhas!