Sto let

Sto let mi stydne černá káva,
sto let tu sedím u stolku.
Sto let je doba, marná sláva,
sto let tu čekám na holku.

Řekla, že přijde přesně v deset,
zatím má sto let zpoždění,
bejval bych si sem nikdy nesed,
kdybych to věděl, vážení.

Vrchní se na mě dívá z patra,
z vrcholku svého úřadu.
Řek bych, že nezná ani bratra,
a že mu kazím náladu.