Jedna hloupá panenka potkala pána,
odmítla ho ze sobectví jednoho rána.

Toho pána to ranilo velice moc,
snil o panence každičkou noc.

Panenka chtěla být s ním, ale nešlo to,
život ji potrestal za všechno to.

Nenašla lásku, o které snila,
to, že miluje pána, pozdě zjistila.

Teď to ví a neví jak dál,
a zdali by o ni ještě pán stál.

Každou nocí trápí ji to víc a víc,
nejraději by to vykřičela do světa z plných plic.

To, že ho chce a to, že ho miluje
a omlouvá se za to, že až teď mu to sděluje.

Teď si je ale na 100 % jistá
a doufá, že si na ni pán udělá v srdíčku aspoň kousek místa.

Aby jí věnoval kousíček lásky
a s ním prožívala ty nejkrásnější čásky.

Krásné čásky jenom s ním
a v životě nezažívala už jenom splín.

Nevěděla jak to sdělit, proto píše básničku
a doufá, že aspoň malinko uvízla u něj v srdíčku.

Ptá se jenom na jedno, celou touhle básničkou:
„Dáš mi ještě jednu šanci maličkou?”