~ DOMOVE ~

Ach,
Domove, Domove,
křehké mé pocity,
vzdálený, ztracený,
do srdce zalitý...

Do tvojich zahrádek chtěl bych se utíkat,
pod vrbou v rybníce zahlédnout vodníka,
s večerem poležet na lukách v osení,
nablízku drahým být,
tam, kde jsou pohřbeni.

~

Voní tu skořice a mátou světnice;
Šrámkova Otava, Šumava, Sušice...

Děvčátka do zlata oděná, švitoří,
bez šatek výskají, choulí se před bouří.

Mládenci brání si tahleta hájemství,
jen pro ně odhalí dívky svá tajemství.

Děda se zastaví, táta i jeho syn,
zasněně pohlíží...
v očích se leskne splín.

Všichni si rozumí...
přisednou do mechu,
opilí krásou tou,
beze slov...

Bez dechu!