Dokud žíti smím,
mé věčné Rozednění,
vždy budu vyprávět o Tvém navštívení.
Svět kdyby jen Tvou Lásku nezměrné hloubky znal,
každý z lidí by Tobě věčný prostor dal.
Lidská láska dokonalost nezná,
jen Tys hřejivostí, Tys Láska bezmezná!
Mé křivdy nepočítáš,
od nich se odvracíš,
ve skutek zářivý Lásku Svou uvádíš.
Tys Světlem mým,
duše rozjasněním,
Tys síla má tvořivá,
radost nepomíjivá.

Jak je vzdálen od východu západ, mou nevěrnost jsi vzdálil,
a proto má duše procitla v den Tvého navštívení.
Dokud žíti smím,
budu života písní svědčit o Tobě,
jak vše jsi krásně stvořil,
ať svět, jemuž není co závidět,
pozná, proč jen v Tobě mám zalíbení?