Z básně „O mém srdci”

Ten večer jsem prohře srdcem svým se odevzdal,
a já hlavu svou si do klína zhrzen dal,
mrholilo a já na zastávce opuštěný se svou duší seděl,
a do dáli jak mrholící kapičky padají, jsem hleděl,
náhle se ale šťastný pocit lásky mého srdce pustil,
a z mých očí smutných se nehynoucí pláč spustil,
přesto, že mluvit jsem s Tebou chtěl,
já zavolat Ti nedokázal,
jako bych byl v lásce nejsmutnějším spáčem,
a za to mne osud mé lásky trápil spravedlivým pláčem!