Plazí se na zemi sám se svou úmornou bolestí
Nikdy už neskončí jeho neštěstí
Řev který nutí zacpávat si uši
Řev který sahá do svědomí jak jste byli hluší
Když kdosi na světě pomalu umíral
A nebyl nikdo kdo by slzy mu otíral
Koho jste odloučili od světa železnou bránou
A klíč zlomyslně odhodili stranou
Zvíře lapené do pasti bez naděje
Propadlo časem šílenství nenávisti prováděje
Možné i nemožné aby dostalo se ven
Nebylo však cesty ani tam ani sem
Rozhodlo se tedy pro jediné co mu ještě zbylo
Pomstít to v čem navždy už žilo
Pomstou šílenou
Teď hlavní z vás na kolenou v prachu klečí
Vyhaslé oči a hrůzou jenom ječí
Budoucnost si maloval a ta nebude
Zbyla mu jen vzpomínka to kvůli tobě osude
Na radost vzdálenou