Konečně spolu

Nešťastnou holku srdce svírá,
že to je láskou, nepopírá.
Sama samotinká jen tak leží,
a čas tak pomalinku běží.

Na svého prince doma čeká,
a denně na kolena kleká.
„Prosím tě, Bože, ať už se vrátí zpět,
přijde mi to, jako nekonečno let.”

Do zrcadla smutně kouká,
když na okně se zjeví čísi ruka.
A pak hlava, vlasy a úsměv ďábelský,
to je budoucí manžel nevěsty!

Slza spadla na tváře její,
když pevně stáli v objetí.
Srdce hřeje, ledy tají,
když duše rázem odletí...