Čtu mezi řádky.
Lidé říkají, že čtu, co nevidím.
Prázdný šuplík stolu, u kterého děda sedával a kouřil.
Nesplněné sny uvězněny v krabičkách křičí!
A proto čtu mezi řádky.
Jsem někde, kde jsem nebýval, sám a nahý.
Otevřený ranám snů, co zbrojí a prosí,
já odolávám a držím se zpátky,
vracím se zpět na řádky, ale sny...
Sny mě tahají.
Jako ruce, když jsi mě objala,
dotkly se mě a nejdou z hlavy...
Sny se nevzdají.
A já dál čtu mezi řádky a čekám,
až uvidím, až se dostanu z temnoty
černé jako inkoust nadpisu „MY”.
Pak už nebudu číst mezi řádky.
Budu se dívat, jak hvězdy padají, a sny,
sny a jejich ruce nebudou tmou,
ale už jen světlem hvězd,
které ti jdou z očí, když mě objímáš.