Když Tě vidím, tam uvnitř roztávám,
chybí mi však odvaha, vše Ti říct,
chodíme kolem sebe a neznáme cestu ven.
Čekáme na to, co se stane,
ale doléhá to na nás,
tam uvnitř víme, co cítíme.
Svému srdci neuniknu,
nevím, kam uskočit, kam se schovat,
je příliš pozdě, nemůžu předstírat.
Tolik dní, měsíců a let,
nemůžu se pohnout, nemůžu žít bez Tebe.
Od té doby, co Tě znám,
nemůžu na Tebe přestat myslet.
Cítím, jak každý Tvůj pohled mnou projíždí,
jak dlouho se budeme ještě ovládat?
To nikdo neví...