Sny

Včera se mi, moje milá, zdálo o Tobě,
znáš to dítě, co hlavou kolíbalo
pokaždé, když usínalo,
až po chvíli, až po době.

Tys’ rázovala po pokoji, jak meluzína po střechách,
jak černá kočka do všech vrátek,
jako smrtka na Orloji pak zatahalas’za špagátek,
už nemám strach!

Z jizev, co se nezahojí,
z věcí, co jsou ve Tvé moci,
ze snů, co se v noci zdají,
o dětech, jak se kolíbají
o Tobě, jak tancuješ mi na hrobě,
už nemám strach
- jen divný pocit!