Nevíš, jestli
poslouchat své srdce nebo rozum.
Nevíš, jestli odejít nebo zůstat.

Nepředstírej,
že jsi v pohodě, když nejsi.
Tvůj chvějící hlas říká vše.

Tvé tělo ukazuje více, než chceš,
srdce Ti říká ano,
ale v hlavě máš zmatek, který nevíš,
jak zastavit.

Tak nepředstírej, že nic necítíš,
nepředstírej, že mě nepotřebuješ
tak jako já Tebe.

Tvé srdce po mně touží,
stejně jako to mé.

Každý to vidí,
i ve tmě nám zaří oči,
tak mi řekni, co udělat,
jak ten Tvůj strach konečně zahnat.

Protože já už takhle nemůžu,
nedokážu předstírat to, co Ty...

Jednou říkáš ano, pak zase ne,
nevíš, jak se rozhodnout,
na jakou stranu se přiklonit.

Tak nepředstírej, že mezi námi nic není,
když to každý vidí.

Nepředstírej a řekni mi,
co cítíš.

Nepředstírej a poslechni své srdce...