Déšť, ty slzy, to jen nebesa pláčou
světem bloudím a hledám tu vysněnou
prší ty kapky, zní svou melodií smutnou
jen slzy vnímám a kráčím se svou samotou.

Kapky z nebe padají, ten dotyk, na kůži cítím
chlad, co je tak vlhký, a jen po teple toužím
náruč otvírám a o objetí tichým hlasem prosím
ten čas deště zůstal a jen v duši ho nosím.

Na ničem nezáleží, dávno jsem to ztratil
pár slunečních dnů jen, kdysi jejich světlo zažil
vzpomínku na pár dotyků, už jsem ho nespatřil
teplo zmizelo, jen pocit samoty, do mě vstoupil.

Prší, to nebe nepláče, to má duše truchlí
kapky poslouchám a znám jen smutnou chvíli
příběh vypráví a z něho jen nitro prázdně bolí
ten příběh poslouchám a má deprese smutkem sílí.