Labutí píseň

Sleduji milostný tanec bílých labutí.
Dojímá mě něha těch dvou němých tváří.
Prý když jeden z párů zemře,
druhý už nikoho nehledá,
a navždy pluje životem sám.
Po večerech se nad jezerem
táhne žalostná labutí píseň,
jak jeden volá druhého.
Ve večerním soumraku
si lehký vánek pohrává s lístky osiky,
co se vznáší k hladině.
Dotýkám se míst, kde jsi mě hladil,
a jako smutná labuť hledám
poslední kousky tepla, které jsi tam zanechal.