Miláčku, toužím po tobě tak moc,
a to je přede mnou ještě celá noc,
sny mé moc živé jsou,
počítám den za dnem, jak po sobě jdou.

Každý den jako by 48 hodin měl,
kéž bych ten čas posunout směl,
leč bohužel jen smrtelník jsem
a nikoliv pán času,
tak zbývá mi dál počítat dny,
kdy chytím tě kolem pasu.

Dlouhá doba je to, která nás dělí,
už chci být s tebou, chci být smělý,
vnímat tvůj tlukot srdce,
držet a svírat tvé dlaně v mé ruce.

Dívat se do tvých očí,
už zase se se mnou svět točí,
dát ti to, cos ve svých snech
přála si už dlouho zažít,
teď však musím všechny ty dny přežít.

Dnes zbývá mi jen,
nechat si zdát o tobě sen,
krásný jistě bude jako vždy,
teď rychle usnout, ať přijdou co nejdříve sny.

Každým dnem se tento okamžik blíží,
už se mi oči únavou klíží,
buď pro dnešek sbohem, lásko,
a ve snech mých prosím ožij, má krásko.

Až prožiju jeden sen,
bude tu už další den,
tak rychle zavřít oči a spát,
a snění si dopřát.

Krásné a sladké sny, miláčku, o nás dvou,
buď prosím jenom mou.