Povzdech prokletého básníka

Kapko, jež zemi přinášíš vláhu
Řekni, co cítím, má ještě váhu?
Větře, co volně si všude vlaješ
Není mé doufání opřeno o lež?
Hory, jež dotýkáte se nebeských výšin
Nenastal teď čas pro odvážný čin?
Hluboké jezero, kde dno je záhadou
Proč můj život není rozkvetlou zahradou?
Růže, co lákáte krásou, bodáte trny
Proč jsou mé oči slz plny?
Duho, jež mnoha barvami hraješ
Proč nedostaneš, co si přeješ?
Noc, co unáší do snů všechny stejně
Proč milovat lze marně, leč neochvějně