Vzpomínání

V zajetí myšlenek,
nevnímám čas,
bojím se vzpomínek,
na které jsem stále víc sama.
Přicházejí nepozvány,
jedna za druhou,
zanechávají za sebou rány,
bolavá to místa plná slz.

Snažím se uniknout
ze všech svých sil,
nejde však zapomenout
na to, kým jsi mi byl.
Denní světlo ani noční tma,
nic nepomůže mi,
na všechno jsem sama,
i na trápení.

V zajetí myšlenek
vlastních,
na tebe vzpomínek
až moc krásných,
cítím se tak prázdná,
jako bez života,
i když dýchám,
bez tebe jsem mrtvá.