Den začíná svitem slunce,
kdy paprsky tmu rozptýlí,
kdy končí hořké, temné snění,
kdy náhle starosti se mění v bdění,
kdy otevřené oči máš,
a zjistíš, že bys radši zas
zavřel oči a dále snil.

Srdce bolí, sny jsou kruté,
bdění však je horor sám,
ten, kdo trpí takhle krutě,
ten ví, co je to milovat.

Láska je jak krásná růže,
krásně voní, vypadá,
však stejně jako vonná růže,
i láska ostré trny má.

A když trnem poraníš se,
pak strašně dlouho trvá zas,
než zjistíš, že už zase můžeš
bez bolesti milovat.

Každý, kdo si toto zažil,
ví, co je bolest, co je zmar,
ví, jak dokáže srdce bolet,
když pravá láska zradí nás.

Bolest srdce, bolest duše
jen těžko lékař vyléčí,
každý člověk je pak sám se sebou,
sám se sebou a svou bolestí.

Pak šťastný je ten,
kdo kolem sebe správné lidi má,
správné lidi, kteří chápou
a pomůžou mu překonat
tu bolest, kterou v srdci má,
tu dobu strašnou, dobu temnou,
tu dobu těžkou, kterou prožívá.