Už je to pár roků zpátky,
co jsme se vídali každý den,
ale ty jsi v mé mysli stále.

Neumím to a ani nechci zastavit,
protože srdce ví nejlíp, co cítí.

Cítím to pokaždé, co jsem s Tebou,
srdce mi div nevyskočí ven, jak buší.

I když jsi pro mne zakázaná, já nemohu přestat.
Je to tak silné, nevím, co bude dál.

Je to přímo tady a nedá se to změnit,
láska nejde přeskočit ani nad ní zvítězit.

Když to jednou přijde, cítíš to celým svým tělem,
a na tom se nezmění vůbec nic.

Jestli je to přátelství, nebo něco víc, je záhadou.
Tvé oči však nikdy nelžou.

Bojím se však něco nezlomit, a tak stále mlčím.
Pokud by ale mé srdce mohlo mluvit,
všechno by bylo jednodušší.

Někdy mám pocit, jako by to mé tajemství,
už všichni znali a čekali jen na to, až to má slova potvrdí.

Jak s tím dál bojovat nevím,
ale je to každým dnem stále těžší.