Je jak ranní rosa,
která z nebes spadla,
jak Koncerta grossa
krátce se přehrála.
Jak vítr běží, nemá zastavení,
proč láska v našem světě hledá oprávnění,
jak člověk, který ji kdysi znal,
ten oheň nám všechno štěstí vzal.
Když motýl otevře světu náruč křídel svých,
tak nepřijmout úděl, to je hřích.
Než najdeš konec duhy, tak zmizí,
tak dlouho hledáš v lidech lásku ryzí.
Vím, jak sladké má znění,
proč nemá v našem světě oprávnění,
člověk jiný nebude - ten se nezmění,
proč v srdci pro lásku už místo není?