Nakopla mě do palice
alkoholu prohibice.
Plný smutku, zloby, bolu,
neloknu si alkoholu!

Zbylo pívo,
mám rád tvrdej,
na svý dílo,
jsem fakt hrdej!

Doma palírna mě čeká,
methanol mě ale leká!
Tak dám si víno, potom Colu,
mé srdce je plné bolu.

Chybí mi ty promile,
to je hodně nemilé!
Jóo, já chlastal jsem jak divej,
teď jsem rád, že pořád živej!

Tak dám si Kozla na zdraví,
ten náš poklad zlatavý,
jsem rád, lidi, že jsem Čech,
vždyť jsem blázen málem zdech!

A tak místo „alkáče”,
dám si doma lahváče,
pivko, klídek, pohoda,
ať žije „chléb” národa!