Být tak pánem Tvého času,
bodlákem, co zapletl se do Tvých vlasů,
stezkou, po které objíždíš na kole město,
vařečkou, když zaděláváš bábovkové těsto,
hlínou, co na zahradě hrabeš,
hladinou, po které tak ráda plaveš,
Tvou dlaní, když večer zíváš,
filmem, na který se při tom díváš,
sklenicí, co doléváš starým vínem,
a v koupelně chci být Tvým stínem,
pak jen mlčky se Tě dotýkat
a ráno Tvá ústa odmykat.