Zabila jsem

Nikdy vyčítat nepřestanu,
svému srdci ubohému,
jak moc a málo milovalo,
když tvé citem skomíralo.
Šla jsem nožem proti němu,
drápy do něj zatínala,
přecházela každou změnu
a ticha... si nevšímala.
Plamen ti v srdci vyhasnul,
to já jsem vrahem naší vášně,
nedivím se, nežasnu...
zabila jsem, ač zní to zvláštně...
Trestem je mi svědomí,
samota a tíha bolu,
nejtěžší je však vědomí,
že nebudeme už nikdy spolu.