Můj Milý, Tys „zhasl” tak mlád,
jak hravá malá létavice...
... každý měl Tebe, Lásko, rád,
nevěřím, že nepotkám Tě nikdy více.
Vzpomínky čerstvé - tolik bolí,
dodnes Tě „vnímám” vedle sebe.
Tvůj náhlý skon mě k zemi „skolil”,
teď díváš se na mě dolů z nebe.
Nemohu nikdy zapomenout,
na Tvé polibky a na lásku...
- i po smrti jsem Tvou vyvolenou,
mám jen pár fotek - Tvých obrázků.
Můj něžný, v duši křehký a pro mě milý,
snad se „někdy” v neznámu sejdem zas.
Já přála bych si JEN na malou chvíli,
aby ses vrátil, alespoň na krátký čas.
Já chci ti říct, jenom: „Lásko,
jak moc mi chybíš dole na Zemi.”
A uplakaná, v ruce s černou páskou
žalostně křičím: „Miláčku, vrať se mi!”