Je násilnická, zlá, ukrutná a bodá jako trn.
Je-li tak zlá, bodni též a popřeš lásku.
Nedokážu popsat tu bolest!
Nejraději bych křičela a v nouzi se i zabila!
Bože, proč mě ta bolest tolik ničí?!
Proč mě drží v kobce kostlivec jako svou milovanou?!
Ptám se, proč? PROČ!
Naději žít mi snad jen už dává
moje máma a nejlepší kamarádka,
ty ve mně probouzejí kousek šťastné holky.
Pak je to hudba, ta ve mně vyvolává touhu,
aby svět už nebyl svět,
ale království věčného mládí a lásky.
Je to neuvěřitelné ráno,
vstaneš a všechno je úplně stejné jako včera,
avšak jiné...
Tvé rty naposledy naberou dechu!