Šumím Ti ve vlasech
a jaro ani nedokvetlo v lících,
nebojím se ozvěn,
podkovy uvádím do rozpaků,
šumnými potůčky v ulicích
nezavřou mne do stěn.

Štětcem daruji výdech i nádech
z kyprých bran a mích
v barevném stínu změn.

Svým kratičkým zůstanu,
pozorné bělmo laskám,
z tepla padám Ti
do snů odkvetlých jmen.

Já nekrákorám,
bez tance barev nepadnu,
v pozítřku právě klíčím,
obnaženými prsty
jeseň protkala se podzimem.

Pohlaď si mne
a já ulice a stráně rozvlním,
všechny listy popsané
dnes k nohám Ti kratochvílím.