Tvá duše je rozmanitá - jak krajina,
na hebké trávě se s Tebou krásně usíná.
Máš v sobě žár - kdy ledy tají
a také zmar, pro lidi - co Tebe málo znají.
Tys mojí oporou a skálou,
řekou a hladinou stálou,
sluncem, nebem a zemí,
Tys moře, kde vidět břehu není.