Na poli tam u lesíka,
krmelec tam stojí.
Denně jsou tam laně štíhlé,
ocásky jsou z dálky bílé.

Potravu tam svoji mají,
dobří lidé, ji tam dají.
Hlavně v zimě, když je mráz,
zdolávají sněhu hráz.

Laně za to vděčné jsou,
k potůčku se napít jdou.
V přítmí noci blížící,
světla jejich, ve tmě zářící.

Slechy mají napnuté,
svoje místo stále střeží.
Přiblížit se trochu blízko,
s námahou a velkou stěží.

Nebezpečí zavětří,
prach, ve stádu v povětří.
Celé stádo ladně běží,
do bezpečí skrýt se, věří.

Opět příjdou ke krmelci,
když nebezpečí pomine.
Svoji menu přichystanou,
najdou vždy a neminou.