Když k ránu jsem procitl
a pohlédl na nebe,
vzdychl jsem potichu
a vzpomněl si na tebe.

Tahlensta vzpomínka mou duši zahřála
a úsměv do tváře mi chtě nechtě vehnala.
Po nějaké době však hlava mi klesla,
vzpomínka zmizela a já vrátil se ze sna.
Klesl jsem v kolenou
a na zem jsem pad.
Proč jsi tak daleko,
když tebe mám rád?

Pak do záře slunce vyřkl jsem přání,
abych navěky mohl být se svou spanilou laní.
Tvůj úsměv mi chybí, hvězd se chci dotýkat,
však něco mi chybí a já nechci moc naříkat.

A tak těším se na tebe,
má spanilá krásko,
až budu tě líbat
a říkat ti lásko.

Čas můj již nadešel, musím už jít,
však na tebe myslet chci, dokud jsem živ.
Brzy se shledáme, ráno, či vpodvečer.
Nyní však odcházím, můj čas již nadešel.