Co všechno k tobě cítím, vím,
říct ti to, že tě mám ráda, se nebojím.
I přes tohle neumím moc popsat své city,
momentálně se cítím jako ryba chycená do rybářských sítí.

Až na to, že je nerozhodil rybář, ale ty.
Ano, správně! To o tobě se mi zdají sny.
Některé z těch snů se plní,
mezitím se voda v moři vlní.

Splnil se sen! Ty ses mě dotkl,
ale já stále neumím hrát poker.
Dotkl ses mě rukou a při tom ses mi do očí díval,
byl jsi roztomilejší než můj oblíbený medvídek mýval.

Pohled do tvých bílo, černo, šedomodrých očí
mně neskutečně rychle hlavou točí.
Vážně, tvůj pohled a dotyk mi hlavu motají,
pod tvým úsměvem i poslední zbytky sněhu roztají.

Nevyznám se v tobě, nevím, co dělat mám,
když fakt jen to, že tě miluji, znám.
Nedokážu rozluštit to, co si myslíš,
jestli nevíš, že tě mám ráda, do týdne to zjistíš.

Myšlenka na tvůj pohled, dotyk je velmi nebezpečná,
je krásná, smutná a hlavně neskutečná.
Mé sny i život se podobají seriálu,
ve kterém stavějí jednu pražskou katedrálu.

Neumím ti dát najevo svoji hlubokou lásku,
kvůli tobě bych uzavřela i s čertem sázku.
Pro tebe a tvé oči kus modrého z nebe,
prostě pro tebe vše, i mé srdce patří tobě.

Abych se dostala do nebe sedmého,
je třeba, aby se stalo něco pěkného.
Usměj se, dotkni se či podívej na mě,
zavřu oči, myslím na tebe a ocitám se ve tmě.